Milí vedoucí mládeží, v sobotu 29. října 2016 proběhne v rámci Konference mládeže v Lovosicích také setkání Odboru mládeže, na kterém se uskuteční volby Rady tohoto odboru. Posílám vám v tomto dopise seznam těch, kteří jsou ochotní se zapojit do práce na další volební období (volba dosud probíhala každé dva roky) a prosím vás o výběr kandidátů. Společně s volbou navrhuje Rada ODM prodloužení termínu volebního období ze dvou na tři roky, o této změně se bude hlasovat ještě před samotnou volbou.

Rada Odboru mládeže má maximálně 7 členů, vedoucí ODM je automaticky členem této rady. Kromě něj se tedy volí dalších 6 členů. Zvoleni jsou ti kandidáty, kteří získají v hlasování nejvyšší počet hlasů a zároveň obdrží nadpoloviční počet z celkového počtu odevzdaných hlasů.

Za každý sbor máte možnost jednoho hlasování, volby se samozřejmě mohou zúčastnit i sbory, ve kterých se pravidelně neschází mládež, ale na setkání Odboru mládeže vyšlou svého zástupce (hlasování se musí zúčastnit každý zástupce sboru osobně, písemně ani jinou formou není možné hlasovat).

Zástupci sborů nehlasují sami za sebe, ale nejpozději do setkání Odboru mládeže na konferenci by měli zorganizovat volby ve vlastní mládeži. Jejich výsledek pak vyjádří hlasováním na setkání Odboru mládeže.

Jan Jackanič
vedoucí Odboru mládeže BJB

V Praze, dne 26. 9. 2016 

 

Viktor Jelínek

V roce 2002 jsem se poprvé objevil na letní akci, které se říká English camp. Tato zkušenost pak byla určujícím prvkem pro dalších 12 let mého života. Byla to pro mě zkušenost, kdy jsem na vlastní kůži zažil, co to znamená být milován a milovat druhé, jako miloval Pán Ježíš Kristus. Postupně jsem se zapojil do vedení mládeže a English campů. Což vedlo k tomu, že od svých 18 let jsem převzal jejich vedení. V roce 2014 jsme úspěšně dokončili 13 campů.

Po prvním roce na fakultě architektury jsem se rozhodl přerušit studium a absolvoval jsem devíti měsíční stáž, kterou pořádala Křes anská akademie mladých. Během tohoto roku jsem měl možnost rozhodovat se o svých dalších životních krocích. Ukončil jsem tehdy studium na fakultě architektury a přihlásil se na Evangelickou teologickou fakultu na Karlově univerzitě. Toto rozhodnutí vedlo k hlubšímu studiu Bible, křes anských tradic, bližšího poznání Pána Boha a řady dalších důležitých oborů s tím spojených. Vzdělanost v oblasti teologie považuji za nutnou součást života každého křes ana. Bible je totiž jakousi nejlepší detektivkou, která byla kdy sepsána, k jejímu rozluštění však potřebujeme kromě samozřejmé přítomnosti Ducha svatého, znát spoustu věcí. A tak věřím, že jedním z přínosů, který můžu do ODM přidat, je právě oblast teologie.

Momentálně nepravidelně káži ve svém domovském chebském sboru. Mívám též programy na mládežích a jiných křes anských akcích. I nadále bych chtěl působit v radě ODM.

Rád bych též zmínil zkušenost s prací v neziskovém sektoru. Založil jsem spolu s dalšími dvěma lidmi neziskovou organizaci s názvem Help, So We Can Help. (Pomozte, abychom mohli pomoci i my), která podporuje sirotčinec Fonelisco na severu Tanzánie. Konkrétní pomoc spočívá v tom, že sbíráme finanční prostředky, které jsou využity na zaplacení školného dětí ze zmiňovaného sirotčince. V průběhu roku 2016 jsem začal spolupracovat s další neziskovou organizací, která má své sídlo v Dánsku a činnost vykonává v Ugandě a Togu. Předává místním lidem zlepšené metody práce v rámci farmaření a lidé se tak stávají zcela nezávislými na finanční pomoci západních zemí. Studenti mají taky příležitost biblického vzdělání, vznikají tak nové sbory, které předávají nejen evangelium, ale také znalosti, které pomáhají lidem nabýt možností relativně stabilního života.

V minulém roce jsem se oženil a přestěhovali jsme se s Norou do Dánska, kde nyní oba studujeme. Nora studuje módní design a já fotografii. I přestože jsme momentálně více v zahraničí, jsem stále v kontaktu se svým sborem v Chebu a s ODM převážně přes Skype hovory. I když vzdálenost může přinášet komplikace, snažíme se to brát jako přínos v podobě rozšíření rozhledu o kontext jiné zahraniční země, v Dánsku navštěvujeme pravidelně křes anský sbor a snažíme se tak zůstat uprostřed křes anské komunity i mimo území České republiky. 

Martin Stepanenko

Jmenuji se Martin Stepanenko, je mi 26 let a sloužím jako kazatel 2. chebského sboru na částečný úvazek. Narodil jsem do nekřes anské rodiny. Náš rodinný život se postupně zhoršoval, až došel do bodu, kdy jsme možná žili pod jednou střechou, ale blízcí jsme si nebyli. Za základní škole jsem moc nezapadl do kolektivu a byl jsem spíše outsider. Hodně času jsem trávil sám, buď s knížkou nebo zamyšlený někde venku, abych nemusel být doma.

Jednou, když mi bylo čtrnáct, jsem zamyšlený seděl na lavičce v parku, a v tom jsem uslyšel dvě věci: angličtinu (v Chebu jste nikdy nepotkali anglicky mluvícího člověka!) a roj vos. Anglicky mluvící skupina našla hnízdo a začalo do něj dloubat klackem, což se vosám moc nelíbilo. Angličtina mě zajímala víc, ale když vám kolem hlavy začnou lítat vosy, jdou všechny preference stranou. Vyběhl jsem ze zahrady a dost nahlas nadával (česky i anglicky). Američany zarazilo, že mluvím anglicky, tak jsme se dali do řeči. Byla to chebská mládež s Američany z English campu.

Tím začal několikaletý rozhovor a hádání o podstatě křes anství. Tenkrát jsem chtěl být zoologem a náboženství jsem považoval za přežitek a pitomost. Ale život mládežníků za fascinoval. Oni se opravdu snažili žít jinak než zbytek společnosti. U některých jsem viděl jejich zápasy a velice mě to přitahovalo. Křes anství jsem považoval za hloupost, ale do křes anů jsem se zamiloval.

Po několika letech mě mládežníci pozvali na evangelizaci, kterou pořádal chebský 1. sbor. Tam jsem uvěřil. Kristus mě několik let připravoval, aby mi během jednoho večera od základů změnil život. Začal jsem číst Bibli, abych si doplnil "základní vzdělání". Protože jsem tomu moc nerozuměl, četl jsem k tomu výklady a komentáře. Postupně jsem přidal teologickou literaturu, snažil jsem se lépe pochopit, čemu to vlastně věřím. Začal jsem mluvit na mládežích a postupně mě sbor pouštěl i za kazatelnu. Od 17 let jsem v týmu vedoucích mládeže.

Na střední šlole jsem začal vnímat povolání do plnočasové služby v církvi, která v průběhu studia vykristaliovala. Po gymnáziu jsem šel studovat teologii a ETF, kterou stále studuji. Zajímá mě hlavně systematická teologie a novozákonní biblistika. O června 2016 sloužím jako kazetel 2. chebského sboru. 

Jordan Haller

Ahoj, jmenuji se Jordan Haller je mi 24 let. Vyrostl jsem v Praze a s rodiči jsem od mala chodil do Vinohradského sboru. Uvěřil jsem, když mi bylo 12 let a myslím, že tím začal ten nádherný Boží proces, kdy mění člověka ke svojí slávě. Bůh se mnou má hodně práce, často mi přišlo, že to jen kazím, ale Bůh je věrný a já jsem mohl brzo poznat i něco z ovoce téhle jeho práce. Později jsem se zapojil do služby ve Vinohradské mládeži a dorostu. Na to přišlo dokončení střední školy a začalo moje studium v Maďarsku na biblické škole, kde jsem dokončil dvouletý program (2014 -2015). Intenzivní studium tady na škole mě přivedlo k mnoha změnám praktickým změnám v každodenním životě a věřím k hlubšímu životu ve zbožnosti, nespolkl jsem všechnu moudrost a těším se, že se budu ještě hodně učit nejen o sobě, ale hlavně

o Bohu. Rád bych i pokračoval ve studiu teologie na nějakém akreditovaném institutu. Jedna z největších věcí, co jsem se naučil za poslední dobu, je jak Bůh jedná a všechno směřuje ke slávě svého jména. Napříč celým písmem se můžeme dozvědět, jak oslavuje sám sebe, což nás jako lidi odvádí od služby nám samým, mocnému velikému Bohu, který zjevil sám sebe v jeho Slově (Bibli). Mým cílem pro život je studovat toho Slovo, umenšovat sám sebe a přinést slávu jemu, protože On jediný je toho hodný.

Pro ODM jsem se rozhodl právě pro to, abych pomohl mládeži v ČR opravdově a s pokorou přinášet sami sebe jako obě pro Boží slávu. Je to tak super nežít pro sebe, ale pro Boha. A i když jsem třeba mladý a nezkušený, snažím se to žít hlavně ve svém životě.  

Vašek Chumchal

Narodil jsem se v Brně původně do ŘKC rodiny, kterou jsem byl formován a veden k bohu. Po svém znovuzrození v 16 letech jsem ale musel přehodnotit otázku pravé víry založené na pouhé milosti Boží a z této církve jsem se později nechal vypsat. Začal jsem navštěvovat BJB a nechal jsem se pokřtít. Bůh mě vedl ke službě lidem, a tak jsem nejprve pracoval jako ‚streetworker‘ v soc. oblasti a později jsem nastoupil na sbor jako sborový pracovník. Pět let jsem studoval evangelikální teologii na UMB v Banskej Bystrici a dva roky na BTS v Pelhřimově. V současnosti sloužím třetím rokem jako kazatel v Lovosicích. Mám úžasnou manželku Radanu a dva syny Zachariáše a Natanaela. 

Zuzka Vačkářová

Jak začít? Narodila jsem se jak se říká již před nějakým tím pátkem, avšak Ježíše Krista jsem pozvala do svého života až ve 24 letech. Trvalo mi ale ještě 2,5 roku, abych se rozhodla Ho následovat a odevzdala mu celý svůj život.

Vzdělání: Vyšší odborná škola pedagogicko-sociální Kroměříž, Evangelická teologická fakulta obor pastorační a sociální obor, Stáž KAM, History makers, International Leadership Conference Europian Leadership Forum - counselling network.

Před povolání do služby jsem 9 let pracovala jako vychovatelka v přímé péči o mládež s mentálním postižením (mnozí měli též psychiatrickou diagnózu). Má služba se mi stala na celých 9 let povoláním (záměrně nepíšu zaměstnáním), za což jsem Bohu velmi vděčná. Ve sboru ve Vysokém Mýtě jsem pracovala jako misijně-pastorační pracovník, kde jsem se věnovala hlavně týmu mládeže, služebníkům sloužícím v mládeži zakládání sboru v Hradci Králové a anglickým kempům. V současné době začínám jako křes anský poradce v poradenském centru na 13ce. V říjnu též začínám absolvovat psychoterapeutický výcvik integrované psychoterapie. Zapojuji se též do různých poradenských týmů v rámci konferencí.

Moje působení v radě ODM mi v mnohém otevřelo oči a v mnohých věcech posunulo a právě proto bych velice ráda pokračovala. Stále vnímám povolání sloužit mládeži, avšak za minulé tři roky se uskutečnil velký posun od služby mládežníkům ke službě vedoucím mládeží, týmům a služebníkům, což ovlivnilo i moji službu celkově. Stále věřím, že potřebujeme vytvářet zdravá diverzní společenství, která nabízí hluboká, čistá a tento svět překonávající přátelství. Mojí touhou je vidět takováto společenství / mládeže, která nabízejí Boží přátelství, lásku a pravdu v jednom a tím naplňují dvojí - "jděte" a "milujte". Vždy Boží láska se naplnila v tom, že poslal svého jediného Syna, který nejdřív opustil Boží slávu, aby se stal jedním z nás ( šel ) a miloval až na smrt a ve zmrtvýchvstání nám z lásky nabízí věčnost. 

Miroslav Klepáček

Jsem ženatý a máme s manželkou dvě děti. Uvěřil jsem když mi bylo 12 let. 2 roky jsem byl vedoucí mládeže v Lovosicích. Od roku 2004 jsem misionář Word of Life Česká republika a zároveň členem BJB Blansko. Věnuji se službě mládeži, jak v místních sborech tak skrze letní i zimní tábory, fotbalové turnaje apod. Ve své službě beru jako absolutní základ Písmo, jako jediný zdroj pro víru a život. Toužím, aby v dnešní velice rychle se proměňující době, byly pravdy Písma, které se nemění, tím co proměňuje životy mladých lidí k Jeho slávě. Do odboru mládeže kandidují, abych byl prospěšný ve velice důležité službě mládeži v naši jednotě.  

Mojmír Adámek

Ahoj, jmenuji se Mojmír Adámek a je mi 24 let. V Pána Ježíše jsem vložil důvěru ve svých raných puber áckých letech. Od té doby Bůh proměňuje můj život. Po střední škole jsem absolvoval dvouleté

biblické studium v zahraničí, které nesměřovalo můj život do plnočasové služby Kristově církvi. Minulý rok jsem dokončil bakaláře v evangelikální teologii na Slovensku. Nyní studuji dálkově na teologickém semináři v zahraničí s úmyslem získat magisterský titul v novozákonních studiích.

Toto studium vnímám jako náležitou přípravu pro službu v církvi. Nyní sloužím v BJB Kroměříži jako asistent kazatele a vedoucí mládeže.

Jinak jsem šťastně ženatý a zatím bezdětný :). Mojí touhou je vidět mladé lidi přicházet k Pánu Ježíši Kristu. Mým snem je vidět českou mládež, jak svými životy oslavuje a vyvyšuje našeho Spasitele. Věřím, že ze stejného důvodu existuje i ODM. Proto bych rád byl jeho součástí.  

Marek Macák

Původně pocházím ze slovenského Lučence, kde jsem v 11 letech řekl své ano Ježíši, kterého se od té doby učím následovat. V Lučenci jsem začal brzy sloužit jako chválič a postupně jsem začal objevovat Boží povolání ke studiu psychologie. Studium mě přivedlo do Prahy, kde od té doby žiju a působím.

V letech 2001/2002 jsem absolvoval Stáž Křes anské akademie mladých, která pro mě byla významnou zkušeností a naučila mě zejména vážit si a čerpat z bohatosti a různorodosti Kristovy církvi. Po Stáži jsem se Boha ptal, zda mám jít na plný úvazek do duchovní služby anebo zda je mojí cestou specializace v psychologii. Hospodin mě utvrdil v mých odborných studiích, kde mi otevřel hodně nečekaných možností a zároveň mě povolal do služby jako jednoho z vedoucích mládeže ve vinohradském sboru.

Po několika letech práce s místní mládeží jsem nastoupil jako člen rady Odboru mládeže a v posledních letech se mládežnické službě věnuji zejména formou osobních kontaktů s některými vedoucími a přednáškovou činností zaměřenou na různá teologická, pastorační a psychologická témata. Přednášková činnost mi dává kromě jiného možnost bohatého kontaktu s různými společenstvími, snad i proto si hodně cením ekumenického dialogu a zároveň si velmi intenzivně uvědomuji důležitost pečování o vlastní důrazy a tradici radikální reformace, ke které jako baptista hlásím. Od r. 2008 působím též jako učitel na katedře psychologie a pastorace na Evangelikálním teologickém semináři v Praze (www.etspraha.cz).

V r. 2009 jsem konečně uzavřel magisterské studium psychologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a nastoupil jako psycholog na Psychiatrickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty a později na Centrum léčby bolesti, kde pracuji v současnosti. Odborně se zabývám zejména psychologickou diagnostikou, psychoterapií a vztahem křes anské teologie a psychologie. Většinu mé terapeutické klientely tvoří věřící křes ané z evangelikálního prostředí. V rámci těchto zájmů jsem v r. 2011 spolu s dalšími věřícími kolegy zahájil činnost Asociace pro dialog křes anství a psychologie (www.adkp.cz).

Z hlediska působení v radě OdM mi Bůh klade na srdce zejména péči o teologicky zralé, praktické a aktuální zakotvení nabízených aktivit. Myslím, že si jednotlivé sbory a jejich mladí členové mají v Kristu hodně co nabídnout, a že je důležité, abychom měli prostor pro vzájemné obohacení, vzdělávání, vyvažování i konfrontaci. Potřebujeme se učit navzájem mluvit pravdivě, k věci, a s láskou. Rada OdM pro to může vytvořit prostor a podnítit mládeže k jejich vlastní aktivitě a zapojení se jak ve svých sborech, tak v kontaktu s jinými sbory a s jejich mládežemi.

Co se týče osobního života (pakliže to někoho zajímá), narodil jsem se v r. 1981, jsem š astně svobodný, svůj čas a jiné zdroje, které mi umožňuje single život se snažím věnovat službě Bohu nasměrované do velké části právě mezi mladé věřící bratry a sestry.  

Tomáš Ilgner

Od narození žiji v Brně, letos je tomu 23 let. Vedle pěkných aut, cyklistiky a sportu patří mezi moje záliby teologie a církevní historie. Bůh si v mém životě použil věrnost a aktivitu druhých lidí, skrze níž jsem se mohl dostat na křes anský kemp. Tam jsem mohl pochopit, že jako hříšník si zasloužím Boží trest a že jedinou nadějí je mi milost zjevená v životě a díle Pána Ježíše Krista. Poté, co jsem uvěřil, jsem se zapojil do brněnského baptistického sboru a také do místní mládeže nebo biblických klubů. Pán ve mně pracuje a krok za krokem mohu pokračovat v následování. Po prvním ročníku vysoké školy jsem dostal příležitost odjet na rok studovat biblickou školu. Nyní se pokouším prokousat magisterským studiem v podnikové ekonomii a během toho pokračuji se studiem Písma a teologie.

Množina mládežníků (a vlastně i mých vrstevníků) je mi velmi blízká a leží mi na srdci. Snažím se do služby právě jim zapojovat, a už jde o vyučování, pomoc s organizací aktivit nebo účast na menších skupinkách, které charakterizuje učednictví a jednota v Kristu mezi znovuzrozenými.

Uprostřed světa, který nepostupuje k lepšímu, zoufale potřebuje záchranu, považuji za nádherné ujištění slova z Izajáše 40,8: "Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky." Věřím, že zaslíbení, která nám Pán dává, jsou neotřesitelná. Stejně tak je závazné, k čemu jsme jako Kristova církev posláni - činit učedníky a učit je zachovávat, co Pán přikázal. Rozjímání nad zmíněným a zkoumání svého života mně kromě pokání vedou k tomu, že bych se speciálně následující roky rád zaměřil na růst v aktivitě, odvaze a věrnosti v oblasti evangelizace. Tato touha se však vztahuje i na mládež, kam patřím, ale i další. Proč by jinak Kristus neprosil Otce v Janovi 17, aby jeho děti vzal ze světa?